Fazolové lusky
Jsou to zvláštní zeleninové odrůdy z čeledi bobovitých, kdy se nedozrálé plody velkých fazolí, konzumují i se svým obalem – luskem. Svůj původ mají na jihoamerickém kontinentu, odkud se do Evropy dostaly s výpravami dobyvatelů Nového světa a následně se staly oblíbenou pochoutkou na celém světě. Lidé tak pěstují a jedí nejen zelené fazolky už nejméně 7000 let. Existuje více než stovka druhů, které se liší chutí, barvou a velikostí lusků.
V naší zahradě pro vás rostou třeba odrůdy Cobra, Neckargold a Neckarkönigin. Jsou krásně zelené, světle žluté, nebo tmavě fialové…
FAZOLKY S KUSKUSEM A BYLINKAMI
Svojí chutí lehce připomínají hrášek, ale jsou o něco zemitější. Hodí se výtečně k masu, bylinkám, ostatní zelenině (třeba k cuketě nebo rajčatům), do polévek, k marinádám nebo salátům.
Lusky jsou bohaté na železo, vápník, draslík, hořčík, mangan, spoustu nukleových kyselin a bílkovin. Obsahují i množství vitamínů skupiny B, vitamín C a K, chlorofyl a kyselinu listovou. V luscích obsažené nukleové kyseliny pomáhají regenerovat a omlazovat buňky. Vláknina je zase důležitá pro dobré zažívání a na podporu obranyschopnosti. Vitamín C jako účinný antioxidant pomáhá udržovat naši dobrou kondici. Vitamín K upravuje bílkoviny v kostním základu a zlepšuje vstřebávání vápníku.
Je dobré vybírat lusky mladé a co nejčerstvější. A jak se pozná čerstvá fazolka? Stačí přelomit. Pokud to při lámání lupne a vydá praskavý zvuk, jsou čerstvé. Ale protože je potřeba před konzumací lusky vždy tepelně upravit, nemusíme se obávat ani starších lusků. Ty necháme projít jen delším procesem úpravy. Vhodné jsou třeba pro dušení, nebo jako základ pod pečené maso.
U téhle zeleniny opravdu platí, že jíst se nemá syrová. Fazolové lusky a fazole obsahují lektiny – rostlinné bílkoviny, které mohou způsobit mírnou otravu a nevolnost. Pokud je sníte, nemusíte se bát o život, nicméně vám potom nebude asi dobře. Toxiny jsou koncentrovanější v semenech než v luscích. Ale protože si člověk umí poradit a lusky jsou báječnou přílohou, stačí jen udělat některý z těchto kroků:
- Úplně nejjednodušší metodou je krátké povaření fazolek, kdy se varem toxiny rozloží.
- Blanšírování: Zeleninu na chvíli vložíme do vroucí mírně osolené vody, přivedeme opět k varu a od té doby vaříme 3 – 5 minut. Scedíme a hned propláchnete proudem studené vody. Lze také zasypat kostkami ledu. Takto připravené fazolky jsou předvařené, ale zachovaly si barvu, pevnost, při skusu jemně křupou a jsou připraveny pro další úpravu.
- Další postupy: vaření, vaření v páře, smažení, dušení a pečení.
A jak uchovat dál na zimu? Čerstvé lusky je možné v ledničce uchovávat až tři dny. V žádném případě by se neměly chladit příliš, protože jinak se rychle vysuší a zgumovatí. Pokud máme v úmyslu mrazit, doporučuje se právě blanšírování, pak nechat okapat, osušit ubrouskem a poté zmrazit v sáčku, ze kterého vymáčkneme vzduch. Dobře zabalené lusky vydrží až rok.
Kolik je druhů fazolek, tolik jistě existuje i receptů. Ať jsou tedy zelené, žluté, nebo fialové, dopřejme si je pro chuť i pro zdraví. 😊.
